Když už člověk někde pro někoho pracuje, očekává, že mu za to bude poskytnuta odpovídající finanční náhrada, tedy že za svoji práci dostane zaplaceno. A až na výjimky tomu tak i je. Jenže každý chce také už předem vědět, kolik dostane. Protože kdyby následně dostal víc, než kolik si představoval, nebude určitě protestovat, jenže takové případy jsou sporadické a člověka by spíše vzali na hůl.

A tak se hned zkraje dohaduje, co bude člověk přesně dělat a co za to dostane. A zaměstnavatel mu tedy určitou částku uvede. A aby vznikl pracovní poměr mezi těmi dvěma, musí být obě strany s takovou částkou spokojeny.

Jenže výpočet mzdy Kalkulackacistemzdy není právě jednoduchá záležitost, a obvykle rozhodně neplatí, že zaměstnanec dostane to, co mu zaměstnavatel nabídl. Dostane zpravidla méně, a to nejednou i znatelně méně.

Že by byli zaměstnavatelé takoví lumpové a vydřiduši? Nikoliv. Oni za tuto skutečnost nemohou. Onen rozdíl mezi přislíbenými penězi a tím, co člověk fakticky dostane, spočívá v tom, že zaměstnavatel uvádí obvykle takzvanou hrubou mzdu. Tedy tolik, kolik zaměstnanci pomyslně odkrojí z koláče firemního zisku. Zatímco zaměstnanec dostane své peníze až poté, co jsou z nich strženy povinné odvody, jako jsou dejme tomu daně, zdravotní pojištění a někdy i jiné srážky ze mzdy.

Stát a další oprávněné instituce si prostě žádají své a také to dostanou vždy, když si člověk něco vydělá. A zaměstnanec pak může klidně zapomenout na to, jakou měl radost, když slyšel, jak vysokou bude mít hrubou mzdu. Protože onen nepoměr může do jisté míry ovlivnit jedině v podobě využití nějaké té slevy na dani, pokud na ni má ze zákona nárok. Může si tak polepšit třeba v podobě slevy na vyživovaného manžela, na vyživovaného manžela ZTP/P, na dítě a podobně. Ale ani pak se na výši hrubé mzdy nedosáhne. A nic s tím nenaděláme.